Rubrika: Uncategorized @cs

Jsem obyčejná ženská po čtyřicítce. Vždy mě to táhlo k dětem. Sama mám už dvě dospělé děti, ale někde ve mně to stále volalo po dětech. Starat se, ochraňovat, mazlit, povídat si, smát se.
Můj sen se splnil. Stala jsem se pěstounkou na přechodnou dobu.

Co to vlastně je?

Starám se o dítě, které jeho vlastní matka a rodina opustila, nebo se o něj nemohla starat. Zákon stanovuje tuto formu pěstounské péče maximálně na jeden rok.

Moje vlastní děti mi vymyslely pracovní jméno – PUČEMA neboli půjčená máma. Tak začal můj nový život.
První miminko u nás bylo 6 měsíců a dostalo se do adoptivní rodiny. Druhé dítě, holčička, zůstalo 15 měsíců. Po celou tu dobu jsme pracovali i s její maminkou, ke které se pak vrátila. U tohoto dítka to bylo velmi náročné. Do třech měsíců jsme tišili abstinenční příznaky. Práce s maminkou byla velmi zatěžující na mou psychiku. Hlavně proto, že maminka byla velmi mladá a nevyzrálá.
Třetí princezna byla u nás jen měsíc a potom se vrátila do péče své vlastní maminky.
Čtvrté miminko strávilo v naší rodině 8 měsíců. I u něj bylo potřeba se ze začátku vypořádávat s abstinenčními příznaky, které byly důsledkem kouření v těhotenství. Děťátko nám plakalo do pátého měsíce a nešlo utišit. Bohužel i taková miminka jsme v péči měli. Je to pak spousta bezesných nocí, chování, mazlení a tišení absťáků. No, ale pak se vše uklidní, utiší a miminko nám doslova rozkvete pod rukama. Tuto část mám ze všeho nejraději. Miminko se začne usmívat a reagovat na náš hlas. Kouká na nás těma nádhernýma kukadlama a cítí, že je v bezpečí.
Máme už za sebou pár dětiček a u každého bylo pečování úplně jiné. Jedno však bylo společné, pečovali jsme o ně s láskou a citem. Každé z nich mělo jiný osud. Některé šlo zpět k mamince a jiné do adopce.
Všechny děti co byly u nás i ty, co teprve přijdou, máme moc rádi. Bereme je s sebou k přátelům, do restaurace, na výlety, k babičce… Děláme s nimi vše jako s vlastními. Nic nás neomezuje. Vše jim chceme ukázat. Tohle bohužel děti, které jsou v kojeneckém či dětském domově, nemají šanci zažít.
To byl taky ten největší důvod, proč jsem se rozhodla být pěstounka. Žádné dítě by nemělo být opuštěné, a když už se tak stalo, jsme tu my pěstouni a jsme připraveni.
Nikdy netuším, jaké děťátko k nám přijde. To navrhne sociální pracovnice a rozhodne soud. Někdy nevíme dokonce vůbec nic o jejich rodičích a rodinné anamnéze. O to víc je třeba, abych byla pozorná. Pravidelné návštěvy u pediatra jsou samozřejmostí. S neurologem a fyzioterapeutem to platí úplně stejně. Každá odchylka od vývoje je ihned konzultována s lékařem. Správná manipulace s miminkem stojí na prvním místě. Proto se také stále vzděláváme. Pořád je, co se učit a vylepšovat.
Uvidíme po předání a po řádném odpočinku, jaké děťátko se u nás na pár měsíců zabydlí.
Bude to zase takové malé dobrodružství.
Když děťátko předáme do rodiny, máme nějakou dobu na odpočinek. Nikdy však nevím, jak dlouho to bude trvat. A pak najednou zase zavoní telefon se slovy: „Zítra si jedete pro miminko.“
Tak a teď honem! Vše znovu nachystat, vyvařit lahvičky a savičky, sbalit tašku a další den jedeme do porodnice. Zase prožívám ten pocit napětí a očekávání, koho nám to osud přinesl. Jde sestra a nese malý uzlíček. Je to 4 dny staré miminko, zdravé a prý moc hodné. Manžel udělá první foto a já jdu děťátko obléct do našich věcí. Prohlížím ho, je dokonalé, krásná hlavička, rty, dlouhé prstíky. Nepláče, ani oko neotevřelo, spinká. Manžel ho pochová a já mluvím s doktorem, přebírám doklady a lékařské zprávy. Jedeme domů. Začíná další dobrodružství, píše se nový příběh.
Miminko jsme si nemohli vynachválit, bylo dokonalé. Klidně spinkalo, jeho vývoj šel správným směrem. Zažili jsme první úsměvy a povídání. Vždy mě to naplňuje ohromnou láskou k tomu malému stvoření. Jeho biologická rodina o něj nechtěla pečovat a dala souhlas s osvojením.

Dnes už můžu říct, že i tento příběh měl svůj šťastný konec. Miminko je u své adoptivní rodiny. Další stránku tohoto příběhu už píše jeho nová maminka.
My začínáme odpočívat. Pár dní trvá, než se tzv. přepneme. Oblečky jsou vyprané a uklizené, postýlka povlečena do čistého.
Volno trávíme návštěvou kina, posezením s přáteli a širší rodinou. Počasí přeje zimním sportům, a tak přijdou na řadu i lyže. Užíváme si každý den. S manželem jsme tu jeden pro druhého.

Zvoní telefon, je to tu! Slyším, jak na druhém konci úřednice říká, že nás potřebuje nedonošené děťátko. Horlivě odpovídám, ano, ano, jsme připraveni. Miminko ještě není k propuštění, ale můžeme ho navštěvovat na neonatálním oddělení.“ Ano, půjdeme “.
Chystám, co všechno s sebou vezmu – plyšáčka, teploučkou deku. Ať už je zítra. Jdu do porodnice a hlavou mi běhá spousta myšlenek. Zazvoním u dveří a hlásím své jméno. Uvnitř je sestra, která mě instruuje co dělat, obléct si empír, návleky na boty, vydezinfikovat ruce. Přicházíme do pokoje, je tu šero, bliká spousta kontrolek na prosklených boxech. Je jich 6 obsazených. Jdeme k tomu u okna. Pořád nic nevidím, jen peřinku.
Sestra konečně otvírá prosklený boxík. Odkrývá dečku a tam leží to maličkaté stvoření. Leží klidně, rychle dýchá. Vlásky tmavé, krátké, maličkatý nosík, oválné oči, je nádherné, tak maličké. Setra mi ho podává do náruče. Zalije mě vlna něžnosti a citu. Oči mám vlhké a ruce zpocené, ale netřesou se, pěvně drží to malé něžné stvoření. Je to tu, otvírám pomyslnou knihu a začíná se psát nový příběh…
Jak dopadne? Kdo ví…? Dětátko jde do osvojení. Adoptivní rodiče se již na prvním seznámení do děťátka zamilovali. Chtěli s ním trávit každý den několik hodin. Děťátko jak kdyby pochopilo, že to jsou ti, na které čekalo, přijalo je už od druhé schůzky. Rozdávalo úsměvy a nemohlo z nich spustit oči. Je to jedno z nejhezčích a nejmilejších předávání. Předávání je poslední tečka za naší prací. Už od počátku bylo vše ukázkové, od přípravy adoptivních rodičů, kteří dobře chápali všechny postupy a fáze předávání, až po kvalitní práci sociální pracovnice dítěte a doprovázející organizace pěstouna. Cítím pocit blaženosti, jak se vše krásně povedlo. Moje emoční baterie jsou nabité na 100%. Dopřeji tělu odpočinek dostatkem spánku, protáhnu se na výletě a pak budu čekat na kouzelný telefon.

Více zde: https://www.naruc.cz/news/pribeh-pestounky-na-prechodnou-dobu-kdo-jsem-co-jsem-co-to-delam/

Od 1. 1. 2018 dochází ke změně ve výši dávek pěstounské péče. Změna se týká především dlouhodobých pěstounů, kterým se zvýší odměna o 50%.

Příspěvek na úhradu potřeb dítěte se zvýší o 10%.

Dlouhodobá pěstounská péče – odměna pěstouna (hrubého)

 

Dlouhodobá pěstounská péče – odměna pěstouna (hrubého)

Počet dětí v pěstounské péči	Původní výše odměny	Nová výše odměny
1	8 000 Kč	12 000 Kč
2	12 000 Kč	18 000 Kč
3	20 000 Kč	30 000 Kč
1 dítě ve II. – IV. stupni závislosti	20 000 Kč	30 000 Kč

Pěstounská péče na přechodnou dobu – odměna zůstává stejná 20 000 Kč. Pěstounům na přechodnou dobu zaniká nárok na rodičovský příspěvek. Příspěvek na úhradu potřeb dítěte se zvyšuje o 10%.

Příspěvek na úhradu potřeb dítěte

Věk dítěte	Původní výše příspěvku	Nová výše příspěvku
do 6 let	4500 Kč	4950 Kč
6 – 12 let	5550 Kč	6105 Kč
12 – 18 let	6350 Kč	6985 Kč
18 – 26 let	6600 Kč	7260 Kč

 

Dne 18. 10. 2017 jsme pro Vás uspořádali, v rámci Týdne náhradního rodičovství, odpoledne plné hrátek. Tato akce se konala na podporu náhradního rodičovství a podporu pěstounské péče. Společně s Vámi jsme se pokusili vytvořit co nejdelší leporelo z převážně dětských obrázků na téma MŮJ DOMOV – MOJE RODINA. S motem „Objevovat svět je nejúžasnější s rodinou“ děti pomáhaly luštit křížovku téměř kouzelnému dědečkovi, který jim poté na oplátku zahrál zábavnou pohádku. S babičkou si mohly ozdobit cukroví. S maminkou vyzkoušet první krůčky a to na chůdách. Tatínkovi zase pomohly zatlouct hřebíky nebo zašroubovat matice na šroubky. Společně si mohly vyzkoušet, že s rodinou dojdou nejdál, pomocí speciálních lyží a vzájemné spolupráce urazit určitou vzdálenost ve dvou.

Děti nám také mohly namalovat další obrázky do leporela a zaskákat si na skákacím hradu. Za odměnu jsme měli připravenou drobnost pro děti. Malí a velcí si pak pochutnali na výborných koláčích a teplém moštu. Děkujeme za výborné koláče Pekárna a cukrárna Mikula, za skvělé mošty z našeho kraje Moštovna Lažany a všem co jste nás přišli podpořit.

Poslechněte si reportáž Českého rozhlas Liberec k naší akci:

https://liberec.rozhlas.cz/peci-o-deti-si-prodluzuji-mladi-pestounu-je-ale-v-kraji-stale-malo-6194045

„Víkendovka“ s pěstouny

První víkend v září patřil opět pěstounům, kteří mají děti v dlouhodobé pěstounské péči. Vzdělávací víkend pro pěstouny tentokrát připadl na zároveň poslední prázdninový víkend pro děti. Přestože většina dětí tedy mířila hned následující den do škol či školek, účast byla hojná. A my doufáme, že se nám podařilo dětem zpříjemnit posledních pár dnů prázdnin.

Víkend byl v duchu hudby a práce s emocemi. Naši klienti a děti si mohli vyzkoušet různé hudební nástroje a za doprovodu lektorky Mgr. Radky Faifrové se seznámit s možností, jak se přiblížit dítěti přes hudební aktivity. Za doprovodu hudby s různých her jsme se společně uvolnili a také dobře pobavili. Na přání pak pokračoval hudební program také v sobotu večer. Část statečných překonala únavu z celodenního vzdělávání a přišla si zahrát a zazpívat společně s námi a dětmi.

Sobota patřila lektorům, se kterými máme již dlouholetou dobrou zkušenost, Mgr. H. Heindorferové a PhDr. D. Cichákovi. Tentokrát s tématem Emoce a jak s nimi pracovat. Po nedělním bloku a předání dárečku pro děti a drobnosti pro dospělé jsme se rozloučili a vydali se zpět k povinnostem všedních dnů.

Do Centra pro rodinu Náruč přijal pozvání hejtman Libereckého kraje Martin Půta. Setkání se uskutečnilo 15. 8. 2017 v prostorách rodinného centra na přání pěstounů na přechodnou dobu a zároveň díky jejich iniciativě. Přítomna byla také místostarostka Města Turnov Petra Houšková. Během diskuze panovala příjemná atmosféra. Pan hejtman byl vstřícný a naslouchal sdělením pěstounů, kteří mu představili důležitost jejich profese. Zajímal se mimo jiné o to, jak funguje pěstounská péče na přechodnou dobu, jak je financována či jaké jsou jejich zkušenosti při jednání s úřady.

Vedoucí Centra pro náhradní rodinnou péči Jitka Altmanová představila statistiku našeho centra s údaji o počtu dětí v pěstounské péči na přechodnou dobu a jejich následném umístění. Naším společným cílem samozřejmě je, aby se děti dostaly do rodiny, ať už se jedná o adopci, dlouhodobou pěstounskou péči nebo návrat do biologické rodiny. Těší nás i pěstouny, že statistika umísťování dětí do rodin je úspěšná.

Pěstouni sdíleli s hejtmanem své zkušenosti s péčí o děti. Vyjadřovali svou radost, když svou péčí a láskou dítěti pomohou a předají ho do rodiny. Často i nadále dostávají informace o tom, jak dítě prospívá a stává se plnohodnotným členem společnosti. Pěstouni mají bohatou praxi také s dětmi, které měli abstinenční příznaky, ať už se jednalo o drogovou závislost či kouření rodičů. Dětem dávají to nejlepší, co je v jejich silách a především svou lásku, kterou každé dítě pro zdravý vývoj potřebuje. Otevírají jim svou náruč a svá srdce. Svou profesi vnímají jako poslání a díky tomu, lze mluvit o kvalitě jejich péče o děti. Dítě, které nemůže vyrůstat v rodině, má cestu ke zdravému dětství trnitou. Společně se shodujeme, pokud je to možné, že dítě a především miminka do ústavu nepatří.

Centrum pro rodinu Náruč se již tradičně zúčastnilo Staročeských řemeslnických trhů v Turnově. Trhy se konaly poslední květnový víkend a po oba dva dny je provázelo slunečné letní počasí. Vedle dětského hřiště vyrostl stan v tradiční oranžové barvě, která provází Náruč od prvopočátku. Pro návštěvníky bylo připraveno mnoho informací v rámci kampaně „Mít domov a rodinu“. Prostřednictvím brožury a letáků si mohli odnést a zjistit vše o pěstounské péči. Návštěvníci se dověděli jaké služby nabízí Centrum pro rodinu Náruč a jaké služby poskytuje jako doprovázející organizace pro pěstouny. V rámci projektu Dáváme rodinám šanci byly seznamovány různé věkové skupiny dětí s jejich právy a to zajímavým způsobem, který odpovídal jejich věku.
Nejzajímavější činností Náruče na trzích však byla tvorba pro děti s tématem „I děti se dají pěstovat“. Každé dítě si mohlo do barevného kelímku zasadit fazolku a vyrobit zápich v podobě dětské hlavičky. Pěstování rostlinky symbolizovalo pěstování dětí, které potřebují pro svůj zdravý vývoj, vyrůstat v rodině. Touto rodinou pro mnohé děti je právě rodina pěstounská.
Úspěšnost vybrané aktivity dokládá skoro 200 zasazených fazolek – dětí, které si malí návštěvníci odnesli domů.

Na Den vítězství 8. května jsme uspořádali výlet pro naše pěstouny, jako poděkování za péči a lásku, kterou dávají dětem. Zvolili jsme nenáročnou trasu vhodnou pro velké, malé i ty nejmenší v kočárku. Sešli jsme se před Náručí a s téměř letním počasím se vydali směrem do Dolánek. Odtud jsme po cyklostezce pokračovali k Turnovu s cílem skautského ostrova. Kromě vlastních nohou byly na trase využity nejrůznější dopravní prostředky od kola, koloběžky, kolečkových bruslí až po minimotorku či odstrkovadlo pro nejmenší. Během cesty se značně ochladilo a slunce vystřídaly mraky, vítr a občas i nějaká kapka.
Na skautském ostrově mohly děti využít hřiště a pomůcky k různým hrám. Ostatní se občerstvili teplým nápojem a dobrotami, které pěstouni přinesli. Za pomoci dětí a pěstounů byl rozdělán oheň a všichni jsme se mohli zahřát u ohně a opéct si buřty, za které velmi děkujeme Řeznictví a uzenářství Milan Dlouhý v Turnově.
Účast byla hojná a my děkujeme všem kteří se zúčastnili.

Letos jsme vyrazili do hor, ačkoli jsme se těšili, že nás tu bude vítat příjemné jaro, počasí bylo doslova aprílové. Během dne jsme mohli sledovat, jak se za okny střídá slunce, déšť, prudký vítr, sníh a kroupy. Na Benecko s námi jeli také tři miminka, která jsou aktuálně v péči našich přechodných pěstounů. Přes nestálost počasí se nám podařilo opustit brány hotelu a vyjet s kočárky ven a dopřát sobě i miminkům čerstvý horský vzduch.

První večer se nesl v duchu sdílení, kazuistik pod vedením Kateřiny Stránské. V improvizované společenské místnosti, která se z důvodu rekonstrukce přesunula do hotelové posilovny, zavládla příjemná atmosféra a pokračovala až do pozdních nočních hodin.

Celá sobota patřila psycholožce PhDr. Iloně Preslové, která se dlouhodobě věnuje tématu závislostí a pracuje s drogově závislými matkami, rodiči, jejichž děti se často dostávají do rukou pěstounů na přechodnou dobu. Tématem semináře byly „Děti závislých rodičů“. Přednáška byla velmi poutavá. Lektorka nás seznámila s drogovou situací v České republice. Dověděli jsme se jaké jsou abstinenční příznaky u dětí, včetně miminek u různých typů závislostí jejich matek a jaké má užívání důsledky na děti. Užitečné pro nás byly doporučení pro kontakt dítěte s matkou a způsob výchovy pro dítě závislé matky.

Sobotní přednáška a lektorka byla velmi pozitivně hodnocena jak námi – pracovnicemi Náruče, tak našimi pěstouny. Velmi nás potěšil také pozitivní ohlas od paní Preslové, která dle svých slov vnímá naše přechodné pěstouny jako výjimečnou skupinu, se kterou se běžně nesetkává.
Sobotní večer byl velkým překvapením pro jednu z nás, které připravili pěstouni velmi milé překvapení v podobě výborného dortu a originálního tématického dárku. V dobré náladě jsme pak oslavili tyto narozeniny, pochutnávali si na dobrotách a vyzkoušeli také sebezkušenostní hru.

V neděli dopoledne jsme završili vzdělávací víkend s tématem psychohygiena, kterou nám představila naše spolupracující psycholožka Kataryna Korda Jedzoková. Tato energická žena představila návazností na osobní zkušeností pěstounů, co vše je důležité pro
zachování psychické pohody, která je pro toto náročné povolání nezbytná. Obdivuhodná je schopnost našich pěstounů společně sdílet radosti i strasti a jejich vzájemná podpora. Společně jsme nalezli důležité prvky v životě, které nám pomáhají vyrovnávat se se stresem, ať už se jedná o orientaci na přítomný okamžik, přátelské vztahy či týmový duch na pracovišti, vyhrazení prostoru pro své záliby a další. Psycholožka nám ukázala některé dechové techniky a představila metodu mindfulness, která učí vědomému zaměření na přítomný okamžik.

Víkend se i přes různorodost počasí vydařil a doufáme, že i pěstouni byli spokojení.